Jdi na obsah Jdi na menu
 


9. kapitola

2. 2. 2007

Harry na ty dvě postavy zíral, až to vypadalo, že mu vypadnou oči a potom se k nim vrhnul:

„Mami, Tati“

Lily se na něj chvíli koukala a pak začal brečet.

„Jane, dopravte je s Harrym na ošetřovnu já tady vyřídim něco okolo toho turnaje a potom přídu“ nařídila a spolu se šampiony a ředitely obou škol se vydali do jedné místnosti za učitelským stolem.

James s Lily se chtěli postavit ale podlomily se jim nohy a tak Harry pro všechny čtyři vyčaroval nosítka a spolu s Jane se vydali na oštřovnu.

Všichni vypadali stejně jako když je viděl naposledy ( pozn. U Lily a Jamese mam namysli zrcadlo z Erisedu) až na Brumbála ten měl hnědé vlasy a celkově vypadal mnohem mladší.

Když přišli na oštřovnu,tak k nim vyběhla madame Pomferyová ale když viděla osoby na nosítká tak se zastavila a celé se rozklepala ale za chvíli se uklidnila a okamžitě je uložila na lůžka a odběhla pro nějaké lektvary. Když se vrátila tak všem něco nalila do pusy.

„Co je to?“ zeptal se Harry.

„Posilňujíci lektvar“

„Je jim něco nebo jsou jenom zesláblí“ zajímal Jane jejich zdravotní stav když viděla, kolik toho do nich madame Pomfreyová lije.

„Nic zvláštního jsou jenom velmi unavení a zesláblí“ vysvětlila jí to ošetřovatelka.

Potom je vyhnala, že tady teď musí být klid a vyhlásila zákaz vstupu.

Harry s Jane se vydali zpátky do Velké síně a Harry tomu stále nemohl uvěřit a vypadal, že je mimo, protože absolutně nevnímal.

Když došli do Velké síně tak už všichni opět seděli a tak se oba posadily ke stolu a pustily se do jídla.

Když dojedli tak šel Harry na ošetřovnu ale tušil, že ho tam ošetřovatelka nepustí ale tušil špatně a tak se vydal k postelím rodičů kteří jako jediní nespali.

Když se posadil tak na sebe všichni tři koukali a nikdo nevěděl co říct.

Za chvíli začala Lily brečet, Harry jí objal a snažil se jí utišit.

„No tak mami nebreč“

„Když já sem tak šťastná, že žiju a sem tu s tebou“

„No tak, Harry má pravdu Lily, nebreč.“ přidal se James.

Lily chtěla ještě něco říct ale přerušil jí hlas z vedlejší postele:

„Sakra, mě bolí hlava“

James se na něj otočil:

„Ahoj Siriusi“

Sirius se na něj podíval a vykulil oči:

„Jamesi??, Lily?? to snad není možný:“

„Taky mám takový pocit, že to není zrovna úplně normální.“ ozval se profesor Brumbál ze čtvrté postele.

„Dobrý den pane profesore“ pozdravil Harry kterého nic jiného nenapadlo.

„Nápodobně“ usmál se Brumbál.

Sirius který se mezitím probral z toho šoku se zeptal:

„Nevíte jak se to mohlo stát pane profesore?“

„Jedno vysvětlení bych možná měl ale nejsem si jistý, Harry mohl by jsi mi půjčit tvojí hůlku?“

Harry mu jí hned podal.

„Teď potřebuju něco vyzkoušet tak se nelekni“

Brumbál na něj namířil hůlku a začal něco mumlat, když skončil, vyřítil se na Harryho mohutný zlatý paprsek a vpil se do něj.

„Je to to co si myslím, že to je?“ zeptal se James.

„Řekl bych, že ano“ přikývl.

„Mohl by mi někdo říct co se to tady děje?“ přerušil jejich záhadnou debatu Harry.

„Nebude ti vadit když ti to řekneme až zítra jsem teď dost unavený a rád bych se vyspal.“ zeptal se bývalý ředitel.

„Ne nebude“ ujistil ho Harry a opustil ošetřovnu.

 

Druhý den se Harry ještě před hodinou vydal na ošetřovnu.

„Dobré ráno“ popřál když zjistil, že jsou všichni vzhůru.

Když se posadil k Jamesově posteli tak něco vytáhl z kapsy a podal to tátovi:

„Myslím, že už to nebudu potřebovat takže vracím výrobcům.“

„Co to je?“ zeptal se Sirius.

James chvíli mlčel ale pak mu odpověděl:

„Pobertův plánek, můžeš mi říct jak si se k němu dostal?“

„Řekněme, že jsem ho ve třetím ročníku dostal k vánocům?“

„Siriusi?“

„Na mě se nedívej“ bránil se Harryho kmotr.

„Od Freda a George Weasleyových“ přiznal Harry.

„Já ty dva uškrtím“

„Jakto ty je znáš“ divil se Harry.

„Trochu, byli jsme jim s Lily na křtinách“ odpověděl mu James.

„To jsem nevěděl, že jste se s Weaslyovými znali.“ Divil se pro změnu Harry.

Najedno se ozval školní zvonek a Harry vykřikl:

„Hodina, už budu muset jít potom zase přidu“ .

Harry už chtěl odejít když se tam objevila nějaká holka z druhého ročníku a vyřídila mu vzkaz od ředitelky:

„Dobrý den pane profesore paní ředitelka vám vzkazuje, že za vás dnes vezme výuku prý budete radši tady.“

„Děkuju Jeny a už radši běž ať o nic nepřídeš.“ poděkoval jí Harry a poslal jí na hodinu.

„Pane profesore??“ ozvalo se čtyřhlasně na ošetřovně.

„To si děláš srandu.“ ozval se Sirius.

„Předpokládám, že to je Obrana proti černé magii?“ zeptal se Brumbál kterého to nepřekvapilo zdaleka tolik jako ostatní.

„Myslíte, že byste mi tedy mohli říct co se to včera stalo?“ vzpomněl si Harry.

Brumbál se podíval na Jamese a pak přikývl.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář