Jdi na obsah Jdi na menu
 


5. kapitola

2. 2. 2007

Když e Harry druhý den probudil, byla ještě noc.

„Půl pátý“ zamumlal si pro sebe, když se podíval na budík.

Už si chtěl zase lehnout a pokračovat ve spánku když mu hlavou problesklo:

„VITEÁLY“

Jen co mu to došlo tak pádil do knihovny.

 

Jen co tam doběhl tak mu došlo, že tam cokoli o viteálech hledali už loni s Ronem a Hermionou.

Asi po pěti minutách hledání zahlédl, že pod jednou policí leží jakási zaprášená kniha a když ji vytáhl uviděl zlatý nápis:

„NEJHLUBŠÍ ČERNÁ MAGIE“

 

Harry ji otevřel a četl:

„Co jsou to Viteály? To je otázka kterou si čarodějky a kouzelníci pokládají již po staletí.

Viteál je vlastně předmět do kterého lze uschovat část duše po jejím rozpolcení.

Může to být například hrneček, hodiny nebo cokoli podobného.

Viteály se dají vyhledat jedném kouzlem.

Řeknete jméno toho jehož Viteály chcete najít a k tomu připojíte formuli Viteálum muláetiv.

 

Když to Harry dočetl zaradoval se, že to konečně našel a odnesl si tu knihu do ložnice.

V ložnici se podíval na rozvrh a protože bylo za 10 minut osm vydal se do učebny.

 Ve třídě byla řeš právě o něm:

„Škoda,že tu není Malfoy ten by puknul vzteky kdyby věděl kdo nás bude učit obranu“ říkal Ron zrovna ve chvíli když do třídy vcházel Harry:

„Dobrá ráno“ pozdravil Harry žáky ve třídě ,kterých bylo asi dvacet, a snažil se skrýt škleb na tváři kteroý vyvolala Ronova poznámka.

„Dobré ráno, pane profesore“ ozvalo se sborem ze třídy.

„Pokud vím tak většina učitelů začíná svou první hodinu představením ale myslím si, že když tuto část vynechám tak se nic nestane“ začal Harry ale přerušil ho smích který se ozval.

„Takže, vytáhněte si hůlky a začneme s procvičováním neverbálních zaklínadel“ přerušil Potter smích ve třídě a roztřídil žáky do dvojic.

Po skončení dvouhodinovky měl Harry pocit, že omdlí.

Aspoň, že ten den už nikoho dalšího neměl.

Ve dvanáct hodin se vydal na oběd když ve šel do Velké síně sedl si vedle Jane a začal si nandávat jídlo.

„Tak co jakej byl první den“ zeptal se Harry učitelky přeměňování.

„Ale jo šlo to jenom si připadám trochu vycucaná. A co ty“

„Já sem na tom stejně“ přikývnul Harry.

Když Harry vycházel z Velké síně uviděl Jane jak se baví s Dennisem“

„Víš, že nemáš nikomu říkat, že jsi můj bratr byly by z toho jenom řeči takhle je to lepší“

Já vím to už si mi řikala“ odsekl Dennis.

„To si se nepochlubil, že máš sestru“ ozvalo se od dveří a když se tam oba otočily uviděly Harryho.

„Neměl jsem o tom nikomu říkat“ zazubil se na něj Dennis.

„Vy se znáte“ divila se Jane.

„No, jo on je to totiž můj chci říct náš bratranec.“ koktal Dennis.

Harry s Jane na sebe koukali poněkud překvapeně a ani jeden nebyl schopen slova.

„Tak to je dobrý“ promluvil konečně Harry.

„To teda jo“přikývla Jane.

Chvíli tak na sebe koukali když se ozvalo zvonění a Dennis se rozběhl na hodinu.

„No nic já taky pudu“ omluvila se Jane a odešla taky.

Harry tam ještě chvíli stál ale nakonec se vydal do ložnice, protože si vzpomněl, že tam má tu knížku z knihovny.

Když otevřel knížku našel si ten článek z rána a začal hledat jestli tam není ještě něco dalšího.

Našel jenom, že to kouzlo je velmi vyčerpávající jinak nic a tak se rozhodl, že to o víkendu vyzkouší.

Jak se blížil víkend byl Harry čím dál tím nervóznější a když se v sobotu ráno probudil nebyl si jistý jestli by to vůbec měl zkoušet.

Až po půl hodině se rozhodl, že to zkusí, oblékl se vzal knížku a hůlku a vydal se do Chroptící chýše.

Když vyšel před hrad uviděl , že se v prasinkách něco dějě a tak se tam rychle rozběhl.

Když doběhl na kraj vesnice uviděl jak tam všude létají kletby a chvíli potom jak se Jane kácí k zemi a tak se rychle zapojil do bitvy a snažil se jí chránit.

„IMPEDIMENTA“ ozvalo se za ním a Harry se jen tak tak vyhnul a okamžitě tomu smrtijedovi poslal tu kletbu zpátky.

Šel okamžitě k zemi ale hrnuli se tam další a další a tak radši chytil Jane a přemístil se s ní do chroptící chýše a za nějakou dobu zpátky do Prasinek.

Naštěstí už tam nikdo nebyl a tak jí rychle odnesl do hradu.

Na ošetřovně rychle sehnal madame Pomfreyovou a pokusil se jí aspoň částečně vysvětlit co se stalo. Samozřejmě vynechal to proč šel ven.

Jen co to vysvětli tak ho vyhodila, že na ošetřovně potřebuje klid.

A tak šel Harry radši za ředitelkou aby jí o tom informoval, cestou si říkal, že je přece jenom škoda, že mu jeho plán nevyšel a rozhodl se, že to zkusí zítra.

Když došel k chrliči tak zjistil, že neví heslo ale zkusil to:

 „Citrónová zmrzlina“ a fungovalo to.

Okamžitě jak zaklepal tak se ozvalo“ DÁLE“.

„Ahoj Minervo, už víš o tom útoku na Prasinky?“

„Cože?“ vyděsila se. „Stalo se někomu něco?“

„Jane je na ošetřovně“ přikývnul Harry.

„Co se jí stalo“

„Nevím madame Pomfreyová mě vyhodila, že prý potřebuje klid ale potom se tam pudu podívat.“ řekl Harry naštvaně a odešel.

„Ahoj Harry“ ozvalo se z jednoho lůžka když Harry vešel na ošetřovnu.

„Ahoj Jane, jak ti je“ zajímal se Harry už ve dveřích.

„Ale jo de to madame Pomfreyová sice říkala, že tady budu muset tak týden zůstat ale cítím se dobře“

„Co se tam vlastně stalo“

„Já ani pořádně nevím šla jsem zrovna ke třem košťatům když mě přepadli a potom mě zasáhla nějaká kletba a pak už si nic nepamatuju.“

„Hlavně, že se ti ni vážného nestalo“

„To jo a díky, že jsi mě zachránil madame Pomfreyová říkala, že si mě sem přinesl“

„Není zač“ odpověděl Harry a v duchu se radoval, že jeho sestřence nic není.

„Já tě tady teď nechám o samotě potřebuješ si odpočinout, odpoledne se zase zastavím.

„Tak dobře, ahoj“

Když Harry odpoledne přišel na ošetřovnu tak Jane spala.

Chvíli tam u ní seděl a pak si šel lehnout, protože nechtěl být ospalý až bude zkoušet to kouzlo.

 

Druhý den ráno se Harry vydal do Chroptící chýše.

Když tam došel vytáhl knížku ještě jednou si prošel to zaklínadlo a vytáhl hůlku:

„Viteálum muláetiv“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář