Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola

2. 2. 2007

Překvapení

 

Na začátku letních prázdnin se v Zobí ulici č.4 právě probouzel černovlasý chlapec s jizvou ve tvaru blesku na čele. Harry Potter právě přemýšlel co bude dělat o prázdninách, když se ozvalo ťukání na okno. Harry se ohlédl a za oknem uviděl nádherného hnědého puštíka s dopisem připevněným na noze. Rychle ho odvázal a uviděl na něm Bradavickou pečeť: ,,Tak copak mi neseš?“ pomyslel si Harry, když otevíral obálku.

Drahý Harry,

potřebuji s tebou mluvit o něčem velmi důležitém a tak se, pokud by ti to nevadilo, zastavím v Zobí ulici zítra dopoledne.

 S úctou

 Minerva McGonagallová

  Ředitelka

Harry nechápal, co důležitého by od něj mohla chtít a tak si to radši ještě párkrát přečetl a když i po páté četl to samé, tak musel uznat, že je to pravda a tak si radši ještě lehnul a na chvíli usnul, ale asi za půl hodiny už ho budila teta Petunie, aby šel na snídani.

 Když se Harry oblékl a chtěl seběhnout dolů ozvalo se ze zdola:

„POTTERE, okamžitě pojď dolů.

Harry nepočítal s tím, že se může nahoře ještě zdržet a tak radši rychle seběhl dolů.

„Co se děje strýčku Vernone,“ zeptal se zdroje toho řevu, když vešel do kuchyně.

„Dnes odpoledne přijede na návštěvu sestřenice tvojí drahé tety se synem Denisem, to se děje,“ odpověděl mu nepříliš nadšeně. Harry ho to vzhledem k tomu, že o nikom takovém nikdy neslyšel, dost překvapilo. Když si šel nandat snídani, vzpomněl si, že by o jeho návštěvě z Bradavic měl říct Dursleyovým: „Ehm, strýčku Vernone, zítra za mnou příde profesorka McGonagallová, to je ředitelka naší školy.“

„Proč za tebou příde?“ ptal se strýc Vernon naprosto vyrovnaně, což Harryho překvapilo.

„Nevím, prý se mnou chce mluvit o něčem důležitém.

Aha.

------------------------------------------na-ministerstvu------------------------------------------------

„Pochybuji, že to zvládne, když ani nedokončil školu, pane ministře.

„Já jsem o tom naprosto přesvědčen, paní ředitelko.

„Ale jak chcete za necelé dva měsíce naučit někoho něco, co normálně trvá 5x tak dlouho?

Zcela jednoduše. Naši nejpřednější vynálezci teprve nedávno vynalezli magický přístroj, který to přesně za týden zařídí.

„A mohu vědět jak, pane ministře?

Zatím ne, záleží na jeho rozhodnutí. Pokud s tím bude souhlasit, vše se dozvíte.

„A co má druhá žádost, pane ministře?

„Už se na tom pracuje.

„To mě těší, pane ministře.

„To mě taky,“ odsekl Brousek, kterého styl této debaty už unavoval.

„Takže na shledanou, pane ministře,“ rozloučila se McGonagallová a vstala.

„Ano na shledanou, doufám, že co nejdříve.

---------------------------------------v-zobí-ulici-------------------------------------------------------

Asi ve dvě hodiny odpoledne se ozval u dveří zvonek a návštěva byla tady.

Teta Petunie šla otevřít a když otevřela, tak Harry uviděl na pohled docela příjemnou paní a vedle ní asi tak jedenáctiletého kluka, který byl trochu podobný Ronovi, když šel do první třídy v Bradavicích.

„Ahoj, Petunie.

„Ahoj, Scarlet,“ odpověděla jí na pozdrav teta Petunie.

„Ahoj, ty musíš být Harry,“ pozdravila, když jí pohled spočinul na Harrym.

„Ano, dobrý den.

„Ale, říkej mi teto. Když jsme příbuzný tak mi přece nebudeš vykat, Harry.

Když ji Harry tak poslouchal, začínal pochybovat, že je to sestřenice tety Petunie.

„Tak dobře,“ přikývnul Harry na její žádost.

Když vešli do kuchyně, podívala se teta Petunie na Harryho a na Denise a pak řekla: „Běžte si hrát nahoru.

Harry s Denisem se na sebe podívali a pak šli rychle nahoru. Když vešli do Harryho pokoje, vypadl Denisovi z kapsy dopis ale nevšiml si toho.

Harry ho sebral a uviděl na něm bradavickou pečeť. „Kdy ti to přišlo?“ zeptal se Denise.

Denis se otočil a když uviděl, jak Harry v ruce třímá jeho dopis, vyděsil se a rychle vykoktal: „Včera.

„Tvoje máma tam taky chodila? zeptal se, i když odpověď čekal předem.

„Chodila,“ odpověděl, ale pak mu došlo, o čem se tady baví: „Jak víš o Bradavicích?

„Taky tam chodím.

„Fakt, moment nejsi náhodou Harry Potter?“ zeptal se Harryho udiveně.

„Jo, jsem.

„Ty, brďo,“ vyjeknul Denis. „A jaký je to v Bradavicích?

„Bezva.

„A je pravda, že hraješ za Nebelvír chytače?

„ Jo, je, co víš o famfrpálu?“ ptal se Harry

„Nic moc, znám jenom trochu pravidla,“ přemýšlel a pak se ještě zeptal: „Jaký máš koště?

„Kulový blesk,“ odpověděl Harry a sáhl pod postel, odkud vytáhl koště, které podal Denisovi.

„Tý jo,“ kulil oči na nejlepší koště světa a prohlížel si ho pohledem přilepeným na násadě.

„Můžu si přečíst ten dopis, jestli je to pořád stejný?“ zeptal se Harry a ukázal na dopis, který pořád držel v ruce.

„Klidně,“ přikývnul Denis.

„Harry otevřel obálku a četl. Když dočetl, zjistil, že se nic nezměnilo a tak dopis vrátil do obálky a podal ho Denisovi.

„Máš už nakoupené učebnice?“ zeptal se Harry.

„Ještě ne, proč?

„No napadlo mě, že bych ti mohl dát svoje, jsou jako nové.“

„Jů, to by bylo bezva,“ zaradoval se nad návrhem Denis.

Harry je zrovna vyndával, když se otevřely dveře a vešla Denisova matka.

„Tak co tady provádíte?“ ptala se, když viděla, jak se Harry plazí pod postelí.

„Mami, že nevíš jak se Harry jmenuje příjmením?

„Dursley,“ odpověděla mu a tvářila se jako by se Denis zbláznil.

„Ne, jmenuje se Potter,“ přebil Denis s triumfálním výrazem.

„To není možný,“ divila se.

Harry konečně vylezl z pod postele a podával Denisovi knížky, které byly opravdu jako nové.

„Co to je?“ ptala se Denisova máma, když viděla knížky v Harry ho rukách.

„To jsou knížky, co budu potřebovat v Bradavicích,“ odpovídal rychle Denis, který z toho měl očividně velkou radost.

„Ale to od tebe nemůžeme přijmou Harry,“ odmítala jednoznačně.

„Ale, můžete já už je nebudu potřebovat a vy aspoň nebudete mít tolik shánění v Příčné ulici,snažil se jí přesvědčit Harry, takže si je nakonec vzala. „Tak díky, Harry,“ poděkovala „Tak pojď, Denisi, už musíme jít.“

„Tak ahoj, Harry“

„Ahoj, Denisi, ahoj teto,“ rozloučil se Harry a koukal, jak se za nimi zavírají dveře.

Když se podíval na hodiny, zjistil, že už je osm. Vůbec mu nepřišlo, že si s Denisem povídali tak dlouho. Po večeři šel rychle spát, protože se těšil na zítřek.

Když se druhý den ráno probudil, bylo devět hodin a tak rychle vstal, protože tam mohla bejt každou chvíli McGonagallová.

A jen co se nasnídal, ozval se zvonek. Když otevřel, uviděl profesorku McGonagallovou.

„Ahoj, Harry.

„Dobrý den, paní profesorko, pojďte dál,“ pozdravil Harry a vedl jí do obýváku.

Když se posadili, rozhlédla se McGonagallová po pokoji a pak začala: „Předpokládám, že důvod mojí návštěvy neznáš, je to tak, Harry?“ 

„Ano, je to tak, paní profesorko,“ přikývnul Harry.

„V tom případě bychom měli začít tímto dopisem,“ ukázala na dopis, který držela v ruce a podala ho Harrymu.

Harry ho otevřel a četl:

Drahý Harry,

doslechl jsem se, že v Bradavické škole čar a kouzel opět chybí učitel obrany proti černé magii a tak jsem se nabídl, že pomohu při jeho hledání. Když jsem projížděl možnosti, narazil jsem na jméno, u kterého jsem se musel zastavit a po dlouhé úvaze jsem došel k tomu, že nikoho lepšího nenajdu. Tebe teď jistě zajímá právě to jméno a to jméno, které tam stálo, bylo tvoje a tak pokud s tím budeš souhlasit, budu potěšen, když se u mě s profesorkou McGonagallovou zastavíte. 

  Rufus BROUSEK 

 ministr kouzel

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

DRUHÝ KOMENT!

(Hurvajzz, 20. 7. 2007 10:02)

SUPER!!! Sice je to s několikaměsíčním zpožděním, ale snad to nevadí...:-D

PRVNÍ KOMENT

(lili, 13. 2. 2007 14:14)

JOOOOOOOOO -SUPROVÁ POVÍDKA