Jdi na obsah Jdi na menu
 


14. kapitola

9. 2. 2007

Když se Harry s Dracem vraceli do hradu tak si říkali jaký to byl bezva den a byli moc rádi, že je máma pozvala na Štědrý den k nim.

„Nechápu jak sem o rodičích mohl vůbec říkat, že to sou krvezrádci, teď bych spíš řek, že to sou ty nejbezvadnější lidi jaký sem kdy potkal“ zasmál se Draco ale smích ho přešel když za rohem narazili na Rona který tam nejspíš poslouchal.

Draco mrknul na Harryho a zařval na Rona „ČAU BRÁCHO“

Hned jak to dořekl tak dostal záchvat smíchu stejně jako Harry když se podívali na Rona který se tvářil absolutně vyjeveně..

„Čemu se smějete a co tady vlastně dělá tenhle parchant“ řval teď pro změnu Ron.

„Neurážej rodinu“ zachechtal se Harry a podal Ronovi ten dopis.

Když Ron dočetl tak vypadal asi jako hermelín ( bílej ).

„Harry okamžitě mi řekni, že je to vtip“ prosil Ron pro kterého to zřejmě bylo něco jako noční můra.

„Není to vtip“ ujistil ho Harry a vykulil oči když se Ron začal chechtat.

„Už vidim mámu až Malfoye uvidí podle mě ho uškrtí“ chechtal se Ron.

„Doufám, že mě bude škrtit až po večeři nerad bych přišel o kapra“ podotkl Draco a začal se smát.

„Co tím myslíš“ zeptal se naštvaně Ron“

„Draco tím chce říct, že nás máma pozvala na Štědrý den do Doupěte“ vysvětlil Harry.

Ron na ně ještě chvíli koukal ale nakonec odešel a něco si mumlal.

„Co mu je“ divil se Draco.

„Asi neunes, že někdo kdo ho sedm let nesnáší je jeho brácha a musím říct, že já sem z toho taky ještě trochu vedle“ vysvětlil Harry a tvářil se zamyšleně.

Ze zamyšlení ho vytrhl zlatý fénix který se před ním zničehonic obejvil stejně jako před Dracem.

Oba bráchové si okamžitě všimli, že fénixové mají na noze přivázané dopisy a tak si je oba vzali a otevřeli.

V dopisech stálo:

Drahý dědici bohužel jsem nucen ti oznámit, že musíme změnit náš plán, protže se Zmijozel v tomto čase zabydlel poměrně rychle a nahradil Voldemortovo místo mezi smrtijedi a proto se se svyým bratrem na váš hrad přenesete již za hodinu. Na hradě strávíte povině dva dny, samozřejmě tam budete moct zůstat jak dlouho budete chtít přece jenom je to váš hrad ale jen tyto dva dny budou povinné.

 Brumbál z Nebelvíru

„To je šok“ vydechl Draco když se vzpamatoval.

„To teda jo nejdřív napíše za tejden a pak to posune o šest dní“ přikývl Harry.

„Já to jdu říct ředitelce“ dodal potom a rychle se rozběhl k ředitelně a Draco za ním.

Když doběhl k ředitelně tak se zrovna otevřel chrlič a McGonagallová se objevila na schodech.

„Ahoj Minervo máme problém“

„Jaký“ lekla se ředitelka.

„Musím dnes večer odjet a vrátím se za dva dny“ vysvětloval Harry a podal jí oba dopisy.

Když si je ředitelka přečetla tak jako všichni před ní kulila oči.: „To je neuvěřitelné“

„To vím ale musím odjet už dnes můžu“ zeptal se Harry i když věděl , že stejně nemá na vybranou.

„Samozřejmě, že můžeš“ přikývla Minerva.

„Tak já jdu“ rozloučil se Harry a vydal se k sobě do kabinetu aby si sbalil nějaké věci.

„Zbývá deset minut“ poznamenal Draco když si Harry začal balit.

„Já vím už to bude“ přikývl Harry a zavřel batoh.

Jen co si ho hodil na záda tak se objevily oba fénixové a naznačily aby se jich chytli za nohu.

Když se chytily tak oba ucítily pocit jakoby se protahovali malinkou dírkou a potom se objevily před obrovským hradem možná dokonce větším než Bradavice.

„Ty brďo“ vydechl Draco zatímco Harry se nezmohl na slovo.

Ještě chvíli takhle stáli a zírali na hrad když se otevřela vstupní brána a v ní se objevil muž v rudozlatém plášti a vyšel jim naproti.

„Vítejte na hradě Nebelvír mé jméno je Wulfric Percival Godric Brumbál ale byl bych velmi rád kdybyste mi říkali Godricu.“ přivítal oba své dědice a pokynul jim aby šli za ním.

Když vešli do vstupní síně oba sourozence překvapila její velikost byli sice zvyklí na velké síně z Bradavic ale vstupní síň tady byla skoro dvakrát větší.

„Ty brďo“ hvízdnul na obdiv Draco a Harry jenom přikývnul.

Po dlouhé prohlídce obrazů ve vstupní síni na kterých byly většinou dědicové Godrica ale byly tam i jiní jako například ředitelé Bradavic atd. vyšli po schodišti do prvního patra kde na rozdíl od přízemí kde byli jen dveře do jídelny bylo asi 10 dveří.

Godric jim u každých dveří řekl co je za nimi většinou to byly pokoje ale za jedněmi byla chodba někam do slepní místnosti o které jim Godric nechtěl nic říct ani když se ho snažily něčím podplatit.

Po dlouhé prohlídce hradu se Harry s Dracem vydali do svých pokojů a skoro okamžitě usnuli.

-----------------------------------o-dva-dny-později-----------------------------------

O dva dny později se Godric, Harry a Draco sešli ve jídelně u velké hostiny na rozloučenou.

„Musím říct, že váš výcvik byl více než úspěšný“ pochválil Godric Harryho s Dracem a potom pokračoval: „Vše jste se naučily poměrně rychle a vaše moc nyní dosahuje 10. úrovně a pokud vás to zajímá tak Salazar Zmijozel je na osmé stejně tak jako já.

„Tak to bude jednoduchý ne když jsme lepší o dvě úrovně“ zeptal se Draco ale Harry se tvářil jako kdyby čekal nějaký háček.

„Může to tak vypadat ale se Salazarem vstalo z mrtvých velké množství jeho přívrženců a ti jsou na sedmé“ odpověděl Godric a tvářil se poněkud rozmrzele.

„Děje se něco“ zeptal se Harry.

„Štve mě, že zítra musím odejít zpět do záhrobí byl jsem povolán jen kvůli vašemu výcviku.“

„No nic já jdu spát“ ozval se z ničeho nic Draco.

„Já taky pudu“ přidal se Harry a spolu s dvojčetem se vydali do postelí.

Druhý den se dvojčata rozloučily s Godricem a vydali se do Doupěte.

 


 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

super

(pasu, 9. 2. 2007 19:03)

super kapca, doufám že bude brzo další